Vánoce u nás a jinde
Vánoce
Latinský název pro Vánoce je naitvitas a znamená narození. Vánoce je připomínka rodostné události Ježíšova narození v judském městě Betlémě. Je to tedy svátek výlučně křesťanský. Pro jeho nadčasové poslání oslavy narození dítěte jsou však Vánoce v křesťanských zemích natolik oblíbené, že je slaví v podstatě všichni. Narození Páně je západními křesťany slaveno v noci z 24. na 25. prosinec. Východní církve slaví Vánoce o svátku Zjevení Páně dne 6. ledna.
Vánoce v průběhu času
Předkřesťanské svátky byly vždy spojené s přírodou a přírodními cykly. Svátky zimního slunovratu se slavily ve všech předkřesťanských kulturách jako oslava postupného návratu světla. Církev se po marné snaze o vymýcení pohanských zvyků s nimi smířila a přetvořila se v součást křesťanských oslav. Význam Vánoc však zůstává v podstatě stejný – narození Páně i návrat slunce symbolizují stejnou naději.
Vánoční přípravy
Velkou slávu je třeba důkladně připravit, proto se začíná v předtihu, 4 neděle před svátky. Advent měl původně postní ráz, který také vycházel z předkřesťanských zvyků: před dlouhou zimou je lépe šetřit zásobami. Během adventu se uklízí, aby mohlo být staré nahrazeno novým. Dětský adventní kalendář je novodobý zvyk, který však mnoha malým nedočkavcům zpříjemní čekání na vysněné vánoční dárky. Adventní věnec se svíčkami je také relativně mladý zvyk, pochází z Německa první poloviny 19. století, velmi brzy se stal hodně rozšířeným. Věnec z jehličnatých stromů však jako symbol Vánoc a pospolitosti najdeme už v předkřesťanských zvycích. Na začátek prosince připadá také svátek sv. Mikuláše, který přináší dětem drobné dárky a pro mnoho lidí znamená pravý start vánočních příprav. Víte, proč se slaví svátek sv. Mikuláše i Vánoce vlastně o den dříve než jsou samotné svátky? Odedávna totiž začínal den setměním, nikoli ránem nebo přesněji o půlnoci, jak jsme zvyklí dnes. Proto oslavy Vánoc začínají Štědrým dnem, který je však vlastně posledním dnem adventu, tedy se na stole tradičně objevuje ryba jako postní jídlo.
Vánoční symboly
Vánoční stromeček
Traduje se, že jde o poměrně novodobý vánoční zvyk a že se rozšířil až v 19. století. Nicméně výzdoba chvojím ozdobeným jablky a červenými stužkami je původní pohanský zvyk. Po celé období středověku nenajdeme jedinou zmínku o vánočním stromku, neboť církev zdobení vánočních stromků krutě pronásledovala a teprve v 16. století se s vánočním stromečkem smířila. Jeho větve měly napříště symbolizovat věčný život přislíbený věřícím. Zdobení vánočního stromku se nicméně šířilo velice pomalu, už v polovině 16. století však najdeme v brémské kronice zmíněný zvyk zdobit jedličku datlemi, sladkostmi a papírovými ozdobami. Vánoční stromky se začaly objevovat v kostelích, v 17. století pronikaly do německých šlechtických sídel a dále do měšťanského prostředí. V Rakousku-Uhersku (tedy i v českých zemích) a Francii se více rozšířily skutečně až v 19. století. A čím se stromečky zdobily? Kolem poloviny 19. století se na vánočních stromcích vyjímala jablíčka, ořechy, perníky a další sladké pečivo, později též lojové svíčky.
Vánoční dárky
Bez vánočních dárků si dnes vánoční svátky nedokážeme představit. Nicméně nákladné vánoční dary jsou novodobým zvykem, pocházejí cca z 19. století. I tak však období Vánoc nebo slunovratu bylo na dárky štědré: sloužící dostávali přilepšení k celoroční mzdě, obdarovávali se žebráci a lidé bez domova, bylo třeba obdarovat koledníky. Podle některých tradic se o svátcích slunovratu obdarovávali milenci a manželé jablkem nebo perníkovými postavičkami Adama a Evy se symbolem hada. Darem vyjadřujeme lásku, úctu a ochotu pomáhat, tradice vánočních dárků se v Čechách objevuje naplno v 19. století. Zpočátku byly vánoční dárky nejčastěji praktického rázu, ale i ti nejchudší se snažili svým blízkým, zejména dětem, udělat vánočním dárkem radost. Vánoční dárky se mění i v průběhu 20. století, též v souvislosti s hospodářskou prosperitou. Podstata vánočního dárku jako dárku z lásky ale postupně mizí a nahrazuje ji snaha ohromit cenou, kvalitou a množstvím vánočních dárků. Krásná myšlenka vánočních dárků je tak stále častěji nahrazena povinností uspokojit všechna přání z dlouhého seznamu. Součástí vánočního dárku však má být i překvapení! Držme se proto slov Karla Čapka: „Zvláštní zázračností dárku je, když radost přesahuje jeho cenu. Přeji všem, aby dávali a dostávali jen šťastné dárky.“
Betlém – jesličky
Původcem betlému jako ztvárnění zrození Ježíše Krista byl pravděpodobně ve 13. století František z Assisi, i když plastická ztvárnění se objevovala i mnohem dříve. Jesličky zahrnují zpravidla celý příběh, včetně betlémské hvězdy, zrozeného Ježíška v chlévě, andělské zvěstování i příchod Tří králů. Tradice výroby betlémů byla v minulosti hojně rozvinuta, vyráběly se z nejrůznějších dostupných materiálů, malinké i v životní velikosti. Za vlast jesliček je považována Itálie, zpočátku byly spjaty výhradně s církevním prostředím a vyskytovaly se pouze v chrámovém prostředí. V českých zemích se v 18. a 19. století rozvinula výroba lidových betlémů s neopakovatelným kouzlem. Vlastnictví nákladného betlému se často stalo pýchou a znakem společenského postavení.
Vánoční koledy
Vánoční koledy nahradily předkřesťanský rituální zpěv. Vánoční koledy a koledníci přinášeli štěstí a blahobyt do každého stavení. Nejznámější vánoční písně a koledy jsou staré více než 500 let – patří mezi například stále oblíbená „Narodil se Kristus Pán“.
Jmelí
Odedávna lidé věřili, že jmelí ztělesňuje živoucího ducha a je symbolem života a ochranným talismanem. Přikládá se mu moc vyvolat nebo udržet svazek mezi dvěma osobami opačného pohlaví. Jmelí zavěšené nad štědrovečerní tabuli přinese štěstí a požehnání, každému stolovníkovi splní jedno přání, pokud ho zašeptá do první zapálené svíčky na vánočním stromečku. V Anglii se od této svíčky potom zapaluje staré, loňské jmelí, aby se uzavřel magický kruh a do života mohlo vstoupit štěstí nové. Jmelí má prý i moc ochránit před čarodějnicemi a zlými duchy. Keltové prý jmelí sekali stříbrným srpem a nesmělo se dotknout země. Čím více kuliček na něm najdete, tím více štěstí vás v příštím roce čeká.
Hvězda
Od dávnověku byly hvězdy pokládané za mocné nebeské bytosti, které mohou ovlivňovat osudy lidí. Objevení nové hvězdy na obloze bylo vždy pokládáno za předzvěst důležité události. O původu betlémské hvězdy se dodnes vede řada diskuzí i v odborných kruzích, a ať již byl její původ jakýkoli, vždy bude symbolizovat víru v nové, lepší časy.
Anděl
Průvodce vánočního času je anděl – objevuje se jako postava z průvodu sv. Mikuláše i jako figurka k vánoční dekoraci. Postava anděla troubícího na roh zavěšená nad vánoční stůl prý dokáže přivést do domu duše zemřelých předků i usmířit rozkmotřené příbuzné.
Tradiční vánoční zvyky a čarování
Nejkouzelnějším dnem Vánoc je Štědrý den a dobou Štědrý večer. Po celý Štědrý večer hořely na stole dvě voskové svíčky, zhasla-li jedna z nich, věřilo se, že do příštích Vánoc zemře hospodář nebo hospodyně. Známý je zvyk házení střevícem za sebe – směřuje-li špička k východu z domu, házející dům opustí – což mohlo znamenat veselku i cestu na hřbitov. Smrt si měla přijít i pro toho, kdo rozlouskl ořech se suchým jádrem nebo našel v jablku místo hvězdy křížek. Nohy stolu bývaly svázané řetězem, aby celá rodina držela pohromadě. Pod ubrusem u štědrovečerní večeře nesměly chybět drobné mince či rybí šupinky, aby celý příští rok měla rodina dostatek peněz.
Pouštění lodiček
Po večeři se pouštěly lodičky – dodnes asi nejoblíbenější tradiční vánoční zvyk. Lodičky mají pořád stejnou formu: vydlabaná půlka vlašského ořechu s tenkou vánoční svíčkou. Někdy se používaly ohořelé svíčky, které se získaly v kostele na ranní mši, což ovšem hrozilo obviněním z čarodějnictví. Lodičky se však nepouštěly jen doma v umyvadle či vaně, ale i v říčkách, potocích, na rybníku atd. Svou lodičku si musí každý zhotovit sám. V okamžiku, kdy zapalujete svíčku a vkládáte lodičku na hladinu, můžete položit jednu dobře promyšlenou otázku.
Co lodička prozradí?
Zůstane u břehu - nečekají vás žádné změny
Okamžitě se potopí - veškerá snaha zlepšit svou situaci bude marná
Potopí se až po chvíli - vlastním přičiněním nebo hrou náhod se vaše snažení přes dobrý začátek mine účinkem
Pluje bok po boku s jinou lodičkou - láska a přátelství, též výhodná obchodní spolupráce. Pluje-li jedna lodička napřed, její tvůrce bude ve vztahu dominovat. Čím déle plují vedle sebe, tím bude vztah pevnější.
Všechny lodičky v kruhu - v rodinném kruhu bude přátelství, úcta a tolerance
Jedna lodička uprostřed kruhu - její majitel potřebuje ochranu a pomoc.
Jedna lodička mimo rodinný kruh - její tvůrce v nadcházejícím roce rodinu opustí
Lodička sama dopluje k druhému břehu - úspěšně a bez pomoci získáte, po čem toužíte
Lodička se točí v kruhu - nerozhodnost, přešlapování na místě, ujasněte si, co od života chcete
Lodička potopí jinou lodičku - majitel „agresívní“ lodičky chce své plány uskutečnit za každou cenu. Pokud jde o lodičky partnerů, znamená to rozchod či vážnou krizi. Jsou-li to lodičky sourozenců, jde o žárlivost agresora.
Váhavá lodička, která se drží nejprve u břehu a pak vypluje a dorazí na protilehlý břeh znamená, že po počátečních zmatcích najdete správnou cestu k uskutečnění svých cílů.
Lodička nabere vodu, ale přesto dorazí k druhému břehu: svůj záměr uskutečníte s odřenýma ušima.
Lodička mění partnery a vždy se na nějakou dobu připojí k jiné: budete hledat sami sebe a ujasňovat si své plány a touhy.
Zhasne-li svíčka v okamžiku, kdy vyslovujete svou otázku, jste neupřímní k sobě i k ostatním.
Zhasne-li svíčka v plující lodičce, která se sice nepotopí, ale zůstane v přístavu, je vám ve skutečnosti záležitost, na kterou jste se ptali, lhostejná.
Lodička se připojí k jiné a té zhasne svíčka: svým chováním zapříčiníte ztrátu lásky či odmítnutí.
Lití olov
Jde o původně keltský zvyk, jejichž druidové prý tajemství věštby z olova převzali od veleknězů z bájné Atlantidy. Olověné kuličky snadno zakoupíte v prodejnách rybářských potřeb, roztavíte je na starší ocelové lžíci či naběračce nad otevřeným plamenem (stačí i svíčka). Připravte si nádobu se studenou vodou a po roztavení olovo vlijte do vody. Lžíci s olovem dejte těsně nad vodní hladinu, nesmíte lít z výšky! Po chvilce olovo zchladne, můžete je tedy vyjmout a začít s věštěním – jen pozor na křehkost olova, polámané tvary se k věštění nehodí. Svůj odlitek si musí každý zhotovit sám a při jeho tavení a lití myslet na svá přání či trápení, a položit jasně formulovanou otázku. Pro větší množství otázek si můžeme vytvořit více odlitků.
Při čtení významu použijeme zejména vlastní fantazii, ale některé tvary se dají odečíst snadno a slouží jako vodítko pro další věštění:
čáry rovné – spokojený, klidný život
čáry vlnité – nejasnosti, zmatky, cestování, duševní zmatky
půlkruh – falešný přítel, zrada, rozchod s milovaným člověkem
jeden uzavřený kruh – finanční zisk, dědictví, dar
porušený či prolamovaný kruh – tím větší zklamání, čím více je rušivých prvků, též nemoc či neutěšená finanční situace
více dobře vyvedených kruhů – štěstí, blahobyt, hodně dětí
dva kruhy – svatba
více porušených kruhů – nic dobrého na vás nečeká
dva porušené kruhy – rozchod s partnerem, zrušení zásnub či svatby
kruh zlomený při vyndavání z lázně - znamená prý smrt či minimálně sedm let smůly
pravidelný ovál – sňatek z lásky
poškozený ovál – láska s překážkami, výsledek záleží na síle a chuti bojovat za své štěstí
pravidelný čtverec – harmonický život v souladu s ostatními lidmi i přírodou
přerušovaný čtverec – cesta k úspěchu není snadná
několik čtverců – rozmělnění sil a malá soustředěnost může zhatit tvoje plány
pravidelný trojúhelník – nečekané štěstí v podnikání
nepravidelný trojúhelník – nejistota, ztráta zajištěné existence
jeden kříž – smrt přítele nebo příbuzného
dva kříže – zajištěné stáří
mnoho křížů – smysl pro okultismus
malý lesklý křížek – smrt dítěte
dům se střechou a oknem – štěstí tě provází
dům s oplocenou zahradou – dědictví, bezpracný zisk, ale i povinnosti a námaha
dům hořící – těžká nemoc
dům bez oken a dveří – máš tvrdé srdce
husté mřížky – vězení nebo dlouho odloučení
řídké mřížky – nemoci zubů
zvířata – buď soucitnější
savci – pomáhej slabším a potřebnějším a budeš odměněn, též starosti
ptáci – duše je cestou ke spáse, též dopis či zpráva
ryby – svou spásu hledej v mlčení
plazi – nepřátelství, zrada, úskoky
hadi – pokušení, ale i moudrost nabytá zkušenostmi
hvězdy – znamenají obecně všechno dobré, zdar a cestu k duchovnímu rozvoji
kometa s ocasem – velké životní změny
květiny – láska, rodinné štěstí
stromy – dlouhá životní cesta
stromy s bohatým větvovím či rozkvetlé – čeká tě skvělá budoucnost
stromy polámané – nemoc
jehličnany – smrt fyzická či duševní nemoc
keře – malý finanční zisk či dědictví s překážkami
nádoba – své bohatství nabudeš jen vlastním přičiněním (čím je nádoba větší, tím jsou tvé vyhlídky lepší)
člověk, postava – žij svůj život tak, aby ses za své činy nemusel stydět, máš velkou odpovědnost
srdce – láska je branou k poznání
dvě srdce – milenecký vztah
jedno velké a jedno nebo několik menších – láska k dětem, též starosti
přerušované srdce – vztah založený na fyzické přitažlivosti bez duševního souznění
Další vánoční věštby
Mnoho štědrovečerních věšteb se týkalo lásky. Děvčata vkládala pod polštář svým milým hřeben se svými vlasy nebo část svého oděvu – pokud na tomto polštáři muž usnul, patřila první jeho myšlenka po probuzení onomu děvčeti a veselka byla jistá. Svou budoucnost mohou dívky spatřit i v magickém zrcadle – to se dá zhotovit tak, že na čisté plátno postaví skleněnou nádobu naplněnou čistou vodou podloženou kouskem lesklého plechu a za ní postaví dvě svíce. Do takto zhotoveného zrcadla se pak asi hodinu bez vyrušení dívají, citlivějším osobám stačí 10-12 minut. V předvečer svátku sv.
Barbory - 4. prosince, si mladé dívky ulomily větvičku třešní. Podle prastaré, nejspíše keltské tradice se dívka, které větvička do Vánoc vykvete, do roka vdá.
Zdroj: archív autorky a Malá encyklopedie Vánoc – Valburga Vavřinová, Libri 2007